Přiznání šéfredaktora: Jak jsem přestal věřit oficiální verzi o 11. září
Přiznám se, že jsem teď Eurábii dlouho nečetl, ale tohle mne opravdu překvapilo.
sobota 20. června 2009
čtvrtek 21. května 2009
The Lie of Apartheid
Pozoruhodný text od bývalého afrikánského příznivce a pozdějšího odpůrce apartheidu v Jihoafrické republice.
středa 6. května 2009
pondělí 9. února 2009
Michal Semín o kampani masmédií
Michal Semín opět napsal zajímavý text. Když si jej člověk srovná s různými Štampachy a Putny, je vidět, že má daleko lepší schopnost popisu situace i mnohem zdravější názory.
pondělí 19. ledna 2009
středa 7. ledna 2009
Ignác Pospíšil je v pozici Václava Klause či Davida Irvinga
Když český prezident Václav Klaus argumentoval u Ústavního soudou ČR proti souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, muselo mu být předem jasné, že soud rozhodne ve prospěch smlouvy.
Když britský historik David Irving žaloval Deborah Lipstadtovou, muselo mu být předem jasné, že nemá šanci zvítězit.
Když Ignác Pospíšil zahájil arbitráž u Arbitrážního výboru české Wikipedie, muselo mu být předem jasné, že prohraje a většina jeho požadavků bude odmítnuta.
Ani v jednom z výše uvedených případů není podstatné, zda měl dotyčný pravdu či nikoliv, ale to, čím zájmům jdou konkrétní rozhodovací instituce na ruku a jaké názory zastávají.
Přestože si prohry, navzdory siláckým řečem, musel být každý z těchto pánů vědom, tak do toho každý z nich šel. Proč? Chtěli upoutat pozornost a aspoň části veřejnosti představit své názory a dokázat jí, že pravda je na jejich straně. To je zcela legitimní a každému z nich se to více či méně podařilo.
Na druhou stranu každý z nich pak musí počítat s tím, že o nich jejich ideologičtí oponenti budou následně opakovaně tvrdit, že prohra před rozhodovacím orgánem znamená porážku jejich názoru, morální prohru či snad dokonce diskreditaci.
Když britský historik David Irving žaloval Deborah Lipstadtovou, muselo mu být předem jasné, že nemá šanci zvítězit.
Když Ignác Pospíšil zahájil arbitráž u Arbitrážního výboru české Wikipedie, muselo mu být předem jasné, že prohraje a většina jeho požadavků bude odmítnuta.
Ani v jednom z výše uvedených případů není podstatné, zda měl dotyčný pravdu či nikoliv, ale to, čím zájmům jdou konkrétní rozhodovací instituce na ruku a jaké názory zastávají.
Přestože si prohry, navzdory siláckým řečem, musel být každý z těchto pánů vědom, tak do toho každý z nich šel. Proč? Chtěli upoutat pozornost a aspoň části veřejnosti představit své názory a dokázat jí, že pravda je na jejich straně. To je zcela legitimní a každému z nich se to více či méně podařilo.
Na druhou stranu každý z nich pak musí počítat s tím, že o nich jejich ideologičtí oponenti budou následně opakovaně tvrdit, že prohra před rozhodovacím orgánem znamená porážku jejich názoru, morální prohru či snad dokonce diskreditaci.
neděle 4. ledna 2009
Uzavření Sibiřské Wikipedie
Uzavření některé jazykové verze Wikipedie probíhá zejména z důvodu, že nemá aktivní editory a obsahuje málo článků, mnohdy dokonce články žádné. Případný obsah uzavřené a smazané Wikipedie je pak obvykle přemístěn na Inkubátor.
Největší výjimku tvořila sibiřská Wikipedie, která svého času měla článků tisíce.
Samotná diskuse o uzavření stojí za přečtení.
Největší výjimku tvořila sibiřská Wikipedie, která svého času měla článků tisíce.
Samotná diskuse o uzavření stojí za přečtení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)