Lisabon nebo Moskva?

Hynek Fajmon komentuje toto údajné dilema.

Michal Semín o kampani masmédií

Michal Semín opět napsal zajímavý text. Když si jej člověk srovná s různými Štampachy a Putny, je vidět, že má daleko lepší schopnost popisu situace i mnohem zdravější názory.

Petr Mach o Lisabonské smlouvě

Ignác Pospíšil je v pozici Václava Klause či Davida Irvinga

Když český prezident Václav Klaus argumentoval u Ústavního soudou ČR proti souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, muselo mu být předem jasné, že soud rozhodne ve prospěch smlouvy.

Když britský historik David Irving žaloval Deborah Lipstadtovou, muselo mu být předem jasné, že nemá šanci zvítězit.

Když Ignác Pospíšil zahájil arbitráž u Arbitrážního výboru české Wikipedie, muselo mu být předem jasné, že prohraje a většina jeho požadavků bude odmítnuta.


Ani v jednom z výše uvedených případů není podstatné, zda měl dotyčný pravdu či nikoliv, ale to, čím zájmům jdou konkrétní rozhodovací instituce na ruku a jaké názory zastávají.

Přestože si prohry, navzdory siláckým řečem, musel být každý z těchto pánů vědom, tak do toho každý z nich šel. Proč? Chtěli upoutat pozornost a aspoň části veřejnosti představit své názory a dokázat jí, že pravda je na jejich straně. To je zcela legitimní a každému z nich se to více či méně podařilo.

Na druhou stranu každý z nich pak musí počítat s tím, že o nich jejich ideologičtí oponenti budou následně opakovaně tvrdit, že prohra před rozhodovacím orgánem znamená porážku jejich názoru, morální prohru či snad dokonce diskreditaci.

Uzavření Sibiřské Wikipedie

Uzavření některé jazykové verze Wikipedie probíhá zejména z důvodu, že nemá aktivní editory a obsahuje málo článků, mnohdy dokonce články žádné. Případný obsah uzavřené a smazané Wikipedie je pak obvykle přemístěn na Inkubátor.

Největší výjimku tvořila sibiřská Wikipedie, která svého času měla článků tisíce.

Samotná diskuse o uzavření stojí za přečtení.

Samuel Francis o anarchotyranii

Jistě by šlo vést diskuse o samotném slově anarchotyranie, ale v popisu současných trendů měl Samuel Francis pravdu, když opakovaně prohlašoval: This is precisely the bizarre system of misrule I have elsewhere described as "anarcho-tyranny"—we refuse to control real criminals (that's the anarchy) so we control the innocent (that's the tyranny).

Příklady videoprezentací kandidátů do Senátu

Miroslav Červenka:


neprofesionálně dělané, ale člověk se aspoň dozví názory kandidáta (druhá část je zde)

Miroslav Beneš:


jen stručná zdravice, později bylo doplněno dalšími krátkými videi

John Bok


podobně jako v případě Miroslava Červenky, o mnohém vypovídá i volba vlajky v pozadí

Jan Svoboda:


sice kvalitně natočené, ale informací se tam člověk moc neodzví.

Prostor na Youtube a podobných webech čeští politici ve svých kampaních příliš nevyužívají a když ano, tak jejich vidoprezentace zdaleka nedosahují kvality těch amerických. Ostatně ani zájem o ně není v českém prostředí příliš velký.